Bernský salašický pes
Historie plemene
Původ bernského salašnického psa je ve Švýcarsku. Tento dlouhosrstý, líbivý pes, hezky trikolorně symetricky vybarvený, je dnes převážně plemenem společenským, má však za sebou dlouhou pracovní minulost. S největší pravděpodobností se zde psi takového silného typu chovali již v období středověku. Zvířata, vykonávající na určitém území téměř stejnou práci, se velmi podobala jedno druhému, ale o pravém plemeni v dnešním slova smyslu se ještě mluvit nedalo. Trojbarevné zbarvení, pro dnešní salašnické psy tak typické, se sice ve Švýcarsku již tehdy objevovalo často, kromě toho však bylo pro práci na statku a v jeho okolí chováno hodně černobílých a červenobílých psů. Pokud jde o délku a strukturu srsti, neexistovala žádná uniformita. Sedláci si své pracovní psy vybírali pouze podle funkčnosti, zevnějšku a povahy. Prý pochází z dávných křížení mezi mastify a místními ovčáckými psy.Předchůdci bernského salašnického psa byli chováni zejména v okolí Bernu. Jako pracovní plemeno sloužil bernský salašnický pes hlavně k nošení a tahání nákladů na trhy. Používali ho tkalci, řezníci, mlékaři a řemeslníci, jakož i zemědělci a všichni ti, kteří neměli koně. Jinak ale sloužili jako jiní venkovští psi, hlídali obydlí a dobytek na pastvě. Ve druhé polovině 19. století pronikla do Švýcarska industrializace a mnoha pracovním psům pochopitelně ubyla práce a jejich počet se očividně snížil. Sedláci a pastevci si stejně jako tehdejší kynologové nebrali osud těchto psů příliš k srdci. Vždyť se na ně pohlíželo jen jako na průměrné selské pracovní psy.
Počty těchto psů začaly klesat a hrozilo, že se prokříží s jinými plemeny a tím se "rozplynou". Za to, že plemeno salašnických psů existuje dodnes, vděčíme malé skupince kynologů, která si tehdy jejich osud vzala na starost. K jejich záchraně přispěl Franz Schertenleib, hostinský z Burgdorfu, který vyhledával, spolu s dalšími nadšenci, na venkově jedince žádoucího typu. Jednoho našel roku 1892 v Dúrrbachu, kde se tento typ vyskytoval nejčastěji. Psi pocházející právě odsud nebo ti, kteří se jim podobali, brzy získali přízvisko dúrrbachští. Snahy o oživení tohoto plemene odborně zaštítil profesor geologie z Curychu Albert Heim a roku 1907 se několik chovatelů psů rozhodlo začít s chovem čistokrevných psů. V témže roce založili klub tohoto plemene - Švýcarský klub dúrrbachských psů - a vytvořili plemenný standard. Z podnětu profesora Heima bylo v roce 1913 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes a klub byl přejmenován na Klub bernských salašnických psů.
Roku 1936 se dostali první bernští salašničtí psi do USA, kde vznikl klub v roce 1968. Bernský salašnický pes byl mimo Švýcarsko až do 60. let 20. století poměrně málo známý. Chov a předvádění tohoto plemene na výstavách byl především národní záležitostí. Někteří psi se sice do ciziny vyváželi, ale jen v omezené míře. Větší známost tohoto plemene s sebou nesla i jeho stoupající popularitu a jako obvykle nevedla (příliš) vysoká poptávka po těchto psech k dobrému výsledku. Pod tlakem poptávky se pro chov začali používat i ti psi, kteří kromě jiného neměli povahové vlastnosti typické pro plemeno bernského salašnického psa. V 70. letech docházelo při nárůstu pokrevní plemenitby se špatnými psy k mnoha chybám. Díky zavedení nucených opatření, např. dočasného zákazu chovu a později i testováním projevů a vlastností chovných psů a jejich potomků, patří tyto problémy naštěstí již minulosti.
Charakter bernského salašnického psa se díky velkému úsilí vrátil ke svému standardu, takže jedinci tohoto plemena jsou opět spolehlivými a vyrovnanými selskými psy, jakými bývali kdysi.
Vzhled
Bernský salašnický pes je dlouhosrstý, tříbarevný, větší než středně velký,silný a pohyblivý užitkový pes se silnými končetinami. Je harmonický a vyrovnaný, pozorný, bdělý, v každodenních situacích nebojácný, dobrosrdečný a přítulný při kontaktu se známými osobami, sebejistý a přátelský vůči osobám neznámým, středně emperamentní, dobře ovladatelný.Poměr mezi výškou v kohoutku a délkou těla činí asi 9:10, je spíše podsaditý než dlouhý. Má silné, kompaktní tělo se silným, svalnatým, středně dlouhým krkem. Hrudník sahá až k loktům, je široký se zřetelným předhrudím.Hřbet je pevný a rovný. Břicho je nevtažené. Ocas je hustě porostlý srstí, dosahující až k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, při pohybu povlávající, nesený ve výši hřbetu i výše. Výška v kohoutku u psa 64-70 centimetrů, ideální 66-68 centimetrů. Výška v kohoutku u feny 58-66 centimetrů, ideální 60-63 centimetrů.
Má silnou hlavu, lebka je při pohledu ze strany i při pohledu zepředu lehce klenutá. Černý čenich, oči tmavě hnědé, mandlovitého tvaru, s dobře spojenými víčky. Lehce zaoblené trojúhelníkové uši, vysoko nasazené, středně velké, v klidu těsně přiléhající.
Srst je dlouhá, rovná, lehce zvlněná. Základní barvou je sytě černá se sytým červenohnědým pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi. Čistě bílou symetrickou skvrnu najdete na hlavě, lysina se rozšiřuje směrem k čenichu po obou stranách k bílé skvrně na čenichu. Lysina nesmí sahat až ke skvrnám nad očima a bílá skvrna na čenichu smí sahat nanejvýš ke koutkům pysků; bílá, středně široká průběžná skvrna na krku a na hrudi. Žádoucí jsou bílé tlapky, bílá špička ocasu; přípustná je malá bílá skvrna na šíji nebo na zadku.
Povaha
Bernský salašnický pes vděčí za svou nynější velkou popularitu nejen svému atraktivnímu zevnějšku, ale i přitažlivé povaze, která odpovídá ušlechtilému zevnějšku. Je tichá, klidná, jemná, k pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, k cizím spíše uzavřená. I když je ostražitý a chrání svého pána a jeho majetek, není uštěkaný. Svůj hluboký hlas pozvedne pouze v případě, že se skutečně něco děje.Pečlivě odchovaný a socializovaný bernský salašnický pes je rozhodně rodinným psem a dobře si rozumí s dětmi. Bernští salašníci jsou od přírody velmi tolerantní. Hrající si děti vnášejí do všeho hodně života, což u mnoha jiných plemen vyvolává stres nebo neklid. Bernský salašnický pes s povahou pro plemeno typickou však reaguje na křik a pobíhající děti stabilně a dobromyslně.
Jeho výchova není náročná, ale musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým. Projevy podrážděnosti, vzrušení a nervozity jsou tomuto plemeni naprosto cizí. I přes svou velikost a klidné vystupování mají dobré srdce: jsou to velmi citliví psi, kteří neomylně zachytí nálady svých blízkých a mohou je hluboce ranit hrubá slova a tresty. Tento pes je použitelný jako honič i barvář. Někdy je chován i jako příjemný společník. Na celém světě získal popularitu jako nádherný výstavní i domácí pes, oddaný přítel a miláček rodiny. Dobře se snáší s dalšími domácími zvířaty, je sebejistý, nebojácný a přátelský ke všemu živému.
Je to zvíře, které miluje dlouhé procházky v přírodě, ale bez vodítka nebo košíku. Jelikož se jedná o zvíře silné, je třeba ho od mládí vychovávat. Je vhodné projít základem výcviku psů, jedná se o silného psa, a je třeba, aby byl ovladatelný. Bernský salašnický pes miluje cvičení s páníčkem a je možné s ním dělat výcvikové zkoušky různého druhu, zejména záchranářské.
Soužití
Bernští salašničtí psi rádi pobývají venku a neradi bývají zavřeni doma. Pobytu ve venkovním prostředí je výborně přizpůsobena jejich hustá srst a silná konstrukce. Měl by být celoročně ubytován venku, neboť potřebuje dostatek prostoru, ale jen v případě, pokud zde pobývá často i pán a ostatní členové rodiny. Uzavřeni jen v psí boudě prospívají psi špatně. Navíc ani není nutné omezovat volnost jejich pohybu jen na psí boudu. Drží se hodně doma a nepociťují nutkání toulat se. Štěkají málo a nemají lovecký pud.
Bernští salašničtí psi vycházejí s ostatními psy poměrně bez problémů, nebo dokonce velmi dobře, obdobně jako s ostatními domácími zvířaty. Soužití se psy v rodině bývá většinou poklidné, rozhodně pokud se jedná o zvířata odlišného pohlaví. Dva psi spolu většinou vycházejí dobře, dokud se nemusejí o svůj domov dělit s fenkou, protože pak mezi nimi může dojít k boji o moc. Také v případě, že jsou dva psi stejného pohlaví příliš průbojní, můžete očekávat výraznější boj o postavení v hierarchii, než když jsou oba psi dobrosrdeční, nebo pokud se naopak jejich povahy více navzájem liší. Vzájemná harmonie přirozeně také záleží na tom, jak pán se psy zachází. Ne každý bývá odborníkem na chování psů.
Péče o srst
Bernští salašničtí psi mají hodně hustou a přiléhající srst, která však přesto nepotřebuje příliš velkou péči. Srst má takovou strukturu, že se z ní po uschnutí bláto a špína snadno vykartáčuje. Jednou týdně je potřeba důkladně vyčesat a vykartáčovat, především na místech, kde se tvoří slepené chuchvalce chlupů, např. na hrudi, za ušima, na loktech a na kalhotách. V období línání musíte tuto proceduru provádět dvakrát týdně. Zdravá srst nelíná častěji než dvakrát ročně. Používejte nejlépe kartáč s kovovými jehličkami krytými plastovými chránítky. Pokud jste srst nahrubo vykartáčovali a odstranili z ní všechnu špínu, můžete ji ještě jednou pročesat hrubým hřebenem s dlouhými zuby. Přebytečné chlupy mezi polštářky zastřihávejte, mohou se do nich zachytávat kamínky, tráva a jiné nečistoty.
Výživa
Jestliže bude váš pes dostávat jen kvalitní suché granulované směsi (a dostatek pitné vody), nebude mu nic chybět. Příliš vysoký obsah bílkovin v potravě způsobuje problémy, protože je zátěží pro ledviny. Přitom zvyšuje aktivitu a urychluje růst, což psovi může způsobit růstové bolesti. Nedávejte proto psovi krmení s vysokým obsahem bílkovin. Pokud získá z potravy příliš mnoho bílkovin, nebývá většinou na vině hotová strava, ale maso a konzervy, přidávané ke kompletním granulím. Zvolíte-li kvalitní krmné granulované směsi, jako nabízí např. ProPac, máte vyváženou stravu pro svého jedince kvalitní a zaručeně kompletní. ProPac nabízí kompletní krmiva jak pro štěňata, dospělé psy i pro psy seniory nebo alergiky na některé složky potravin. V některých příručkách se doporučuje přidávat do kompletního krmení pro psy vápník, olej nebo jiné výživné látky, ale ve skutečnosti to není vhodné, protože tím narušujete vyváženost kompletní stravy. Přidávání vápníku může být pro psy dokonce škodlivé.
Využití
Bernský salašnický pes se chová především jako společenský pes a jako takový je vysoce ceněn. Zvažte, zda jej zapojíte do některého z psích sportů; především v poslušnosti může při odpovídajícím vedení dosáhnout dobrých výsledků. Pokud se cvičení provádí hravou formou a zvíře je vedeno přátelským, ale rozhodným způsobem, patří bernský salašnický pes k nejposlušnějším plemenům. Někteří psi si dobře vedou v oblasti pokročilé poslušnosti, sportování a obratnosti. Ať pomyslíte na jakýkoliv druh sportu, společně prožitá radost musí být vždy na prvním místě. Bernští salašničtí psi postrádají především rychlost, ovladatelnost a schopnost bleskově reagovat. Pokud si tedy chcete pořídit rodinného psa, se kterým budete provozovat psí sporty pro radost vás obou, a ne pro sbírání pohárů a ocenění, pak vás bernský salašnický pes rozhodně nezklame.
Klub
Bernský salašnický pes je zařazen v Klubu švýcarských salašnických psů (KŠSP) se sídlem v Českých Budějovicích, který v souladu se standardy a dalšími předpisy vydávanými FCI rozvíjí chov plemen švýcarských salašnických psů, k nimž patří: bernský salašnický pes; velký švýcarský salašnický pes; appenzellský salašnický pes a entlebušský salašnický pes. Více o klubu a plemenech na: www.kssp.cz
Hezky
(Pavlinka, 23. 4. 2009 11:40)