Čivava
4. 7. 2006
Český název: Čivava Originální název: Chihuahueňo Oficiální zkratka: CHI Číslo standardu FCI: 218 Skupina FCI: Skupina 9 - Společenští a doprovodní psi Sekce FCI: Sekce 6 - Čivavy Země původu: Mexiko Celkový vzhled: Malý, kompaktně stavěný pes s velkýma výraznýma ušima, s jiskrnýma kulatýma očima a poměrně dlouhým ocasem. Výška: 15-23cm Váha: 1-3kg Osrstění: U dlouhosrstých je dlouhá, hebká, rovná nebo mírně vlnitá.
Hladkosrstí mají srst hladkou, hebkou, těsně přiléhající a lesklou. Barva srsti: Přípustná je každá barva nebo směsice barev. Historie plemene: Původ plemene je nejasný. Existují tři teorie jeho vzniku. Nejpravděpodobnější je však ta, která je založena na tvrzení, že čivava je potomkem psů zvaných tečiči. Tito psíci byli prý větší a zavalitější, než dnešní čivava a byli populárními miláčky toltéckých kmenů a později Aztéků. Vlastním územím plemene čivava je tedy území dnešního Mexika, oblast Chi-hua-hua, podle které dostalo své dnešní jméno. Indiáni ze střední Ameriky chovali tyto psíky k náboženským účelům. Při pohřebních obřadech byli rituálně usmrcováni a spolu se svým pánem pohřbíváni. Archeologové nacházeli pozůstatky čivav již z doby 1 300 a 500 let př.n.l.Takže tento psík na svých malých nožičkách vedle člověka ťape již pěknou řádku let. Druhá teorie tvrdí, že čivava je potomkem evropských psů, kteří se za moře dostali s kolonizátory, kteří osídlovali střední Ameriku a podle třetí teorie má čivava předky z Číny, kteří se dostali do Ameriky buď s dálkovým pochodem nebo na lodích. Která teorie je pravdivá, už asi nezjistíme. Jedno je však jisté, že chovatelům v USA se podařilo upevnit typ a mezinárodní kynologická organizace FCI v roce 1942 uznala standard pro plemeno čivava.
Hladkosrstí mají srst hladkou, hebkou, těsně přiléhající a lesklou. Barva srsti: Přípustná je každá barva nebo směsice barev. Historie plemene: Původ plemene je nejasný. Existují tři teorie jeho vzniku. Nejpravděpodobnější je však ta, která je založena na tvrzení, že čivava je potomkem psů zvaných tečiči. Tito psíci byli prý větší a zavalitější, než dnešní čivava a byli populárními miláčky toltéckých kmenů a později Aztéků. Vlastním územím plemene čivava je tedy území dnešního Mexika, oblast Chi-hua-hua, podle které dostalo své dnešní jméno. Indiáni ze střední Ameriky chovali tyto psíky k náboženským účelům. Při pohřebních obřadech byli rituálně usmrcováni a spolu se svým pánem pohřbíváni. Archeologové nacházeli pozůstatky čivav již z doby 1 300 a 500 let př.n.l.Takže tento psík na svých malých nožičkách vedle člověka ťape již pěknou řádku let. Druhá teorie tvrdí, že čivava je potomkem evropských psů, kteří se za moře dostali s kolonizátory, kteří osídlovali střední Ameriku a podle třetí teorie má čivava předky z Číny, kteří se dostali do Ameriky buď s dálkovým pochodem nebo na lodích. Která teorie je pravdivá, už asi nezjistíme. Jedno je však jisté, že chovatelům v USA se podařilo upevnit typ a mezinárodní kynologická organizace FCI v roce 1942 uznala standard pro plemeno čivava.