Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pyrenejký horský pes

3. 7. 2006

Pyrenejský horský pes

Pyrenejský horský pes patří mezi velké bílé pastevecké psy vzbuzující respekt. Využívá se nejen na ochranu stád a jako hlídací pes, ale také na různé sporty a canisterapii. Je to atraktivní a velmi milý rodinný společník.

Ve své domovině, francouzských Pyrenejích, je od pradávna nazýván "patou". Přesný původ plemene je velmi nejasný, vzniká již ve středověku. V každém případě se jedná o velmi staré plemeno a o jeho vzniku jsou různé dohady, mimo jiné i takové, že pyrenejský horský pes je přímým potomkem tibetské dogy, ale to neplatí pro střední Evropu. Další podobnost se vidí mezi horským psem a starobabylonskými dogami. Lze se domnívat, že patou pochází ze Střední Asie a přišel do Jihozápadní Evropy spolu s Kelty. Každopádně se fyzické a psychické vlastnosti pyrenejských horských psů po celé roky neměnily a kde o jedno z mála plemen, které dnes nemá své žijící předchůdce. "Medvědí psi" byli ochránci dobytka a ovcí. Chránili stáda na odlehlých horských pastvinách především před medvědy a vlky. Psi nosili široké kovové obojky s hroty, které je chránily proti útokům těchto vetřelců. Stal se také oblíbeným hlídačem na hradech a zámcích. Již v roce 1287 ho popisuje hrabě Gaston Phoebus, kdy hraběnka von Foix nechala hlídat těmito nádhernými psy své zámky ve Foix a v Lourdes.V roce 1675 byl přivezen z Pyrenejí první pes do Paříže, kde vzbudil velký rozruch. V roce 1677 přiváží opět z Pyrenejí markýz de Louvois krásného pyrenejského psa na královský dvůr ve Versailles. Král Ludvík XIV. jej oficiálně jmenoval královským psem a od té doby, kdo měl významné postavení musel vlastnit svého patou. Tito bílí psi měli šedé a žluté znaky.

Vyskytují se dva typy pyrenejského horského psa
Chien des Pyrénées occidantales
(západopyrenejský pes) - vyznačuje se především širokým čenichem, převislými pysky, má trojúhelníkové uši a srst je lehce vlnitá.
Chien des Pyrénées orientales
(východopyrenejský pes) - má spíše zašpičatělý čenich, svislé špičaté uši, měkkou, hustou, hedvábnou srst s šedými nebo bezovými znaky, zvláště na přední části hlavy a na uších.O těchto typech se zmiňuje také už koncem 16. století zemědělský odborník Olivier de Serres. V 19. století dochází k poklesu počtu pyrenejských horských psů. Spousta chovných psů bylo exportováno do Anglie, Belgie a severní Francie. Dále se dostává i do Ameriky. Na začátku 20. století byl ve francouzských Pyrenejích zpracován nový standard, který pomohl zachránit čistotu chovu pyrenejského horského psa. Dnes jsou pyrenejci opět využíváni jako pastevečtí psi.
Pro svůj atraktivní vzhled a velmi chytrou a vyrovnanou povahu se stává stále více oblíben. Nebylo tomu tak vždy. Jen díky obětavému úsilí chovatelů těchto nádherných psů se postupem času dostává stále více do podvědomí lidí.

Pyrenejský horský pes je silně stavěný, impozantní, elegantní v pohybu. Hlava je v poměru k velikosti těla menší, trojúhelníkového tvaru, podobá se hlavě medvěda. Má nádhernou hustou, hladkou, dlouhou srst. Barva může být bílá nebo bílá s šedými, žlutými a oranžovými znaky na hlavě, uších a u kořene ocasu. Znaky jsou povoleny i na těle. Údržba srsti není nijak náročná. Srst je samočisticí a nechumlá se. Při větším ušpinění nečistotu vyčešete. Větší pozornost je třeba věnovat srsti za ušima a na kalhotkách, kde je vlnitější. V období línání (cca 2x za rok) je třeba psa česat častěji. Na česání je dobré zvykat štěně od útlého věku, prohlubuje se tím váš vzájemný vztah.Pyrenejský horský pes má velmi kladný vztah k dětem. Moc rád si hraje, ale je třeba jej hlídat, aby v zápalu hry pes dítě nepovalil. Je velmi přítulný, trpělivý, dobře zvladatelný, není agresivní. Působí jako výborný rodinný společník a dobrý hlídač. Nejraději má vyvýšená místa, odkud může s přehledem vše pozorovat. Vetřelce dokáže odradit již svým hlubokým štěkotem. V některých případech je využíván i ve strážní službě.
V České republice je jeden pes, který má složenou základní zkoušku z poslušnosti - ICH. Addis Filipův dvůr.

Při výchově je třeba dbát hlavně na důslednost. Základy poslušnosti jsou na místě. Začínáme již od malého štěněte, kdy cvičíme denně jen několik málo minut. Štěně vždy odměníme malým pamlskem a laskavým hlasem. U tohoto plemene není problém naučit některé povely i v pozdějším věku. Co se naučí, to již nezapomene.
Miluje velký prostor, proto není vhodný k držení v kotcích. Ale je velmi přizpůsobivý a nedělá mu problém žít s Vámi i v bytě. Samozřejmě s možností častých a dlouhých procházek. Na procházkách si nevšímá jiných psů, neboť si je vědom své síly. Pokud se pes pohybuje na volno, je třeba jej hlídat, má výborně vyvinutý čich a může se stát, že chytne zvířecí stopu, zde je horší odvolání.
Štěně nesmíme v období růstu moc zatěžovat, proto mu necháváme volný prostor k běhání. Procházky jsou krátké. Po ukončení růstu (kolem 2. roku) je možné začít s delšími vycházkami a postupně je možno brát psa ke kolu. V zimě lze také využít pyrenejce k zápřahu, např. sáně, lyže (skijorink).Výživa psa by měla být kvalitní, největší růst je do 8 měsíce věku. Štěněti je potřeba dodávat ke kvalitní vyvážené stravě i speciální minerální přípravky, tím se zamezí vyskytování některých pohybových potíží. Pokud se budete řídit radami zkušených chovatelů, vyroste Vám z pyrenejského horského psa nádherný rodinný přítel, který Vám bude dělat radost třeba i 13 let.V České republice chováme psy již více než 12 let. První odchovy jsou registrovány v roce 1991. Celkový počet zapisuje kolem 300 jedinců. Plemeno zastřešují dva kluby: Klub pyrenejských plemen psů a Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Od roku 1998 se sleduje rentgen DKK a do chovu jsou přijati jedinci s hodnocením do 2. stupně. Máme zde importy přímo z Francie, Španělska, Nizozemí. Štěňátka českých chovatelů dělají radost také novým majitelům