Život na čtyřech tlapkách

Společnost je členem tří mezinárodních organizací (ADI, ADEu a IAADP), sdružujících poskytovatele asistenčních psů, dohlížejících na péči o klienty i na etické zacházení se psy, a členem DELTA SOCIETY, která je hlavní mezinárodní organizací v canisterapii. Společnost Pomocné tlapky od svého vzniku dodržuje přísná pravidla těchto organizací, tzn., že klade důraz na komplexní péči a individuální přístup ke každému klientovi a jeho rodině. Pomocné tlapky tak vytvořily během své činnosti již mnoho týmů klientů a jejich čtyřnohých pomocníků.
Asistenční psi mohou částečně nahradit službu osobních asistentů nebo rodinných příslušníků a snížit závislost tělesně postižených na jejich péči. Výrazně zvyšují samostatnost a sebevědomí postižených, umožňují jim aktivně a plnohodnotně se zapojit do běžného života a zlepšit navazování komunikace s okolím.

Jak pracují?

• Z chovu psů vybírají vhodné jedince pro předvýchovu a výcvik.
• Speciálně vycvičené psy zdarma předávají do dlouhodobého užívání zdravotně postiženým lidem.

Komu psi pomáhají?

• Asistenční psi jsou určeni pro osoby částečně nebo zcela upoutané na invalidní vozík.
• Vodící psi jsou určeni pro nevidomé.
• Canisterapeutičtí psi, začínají poskytovat pomoc neslyšícím a v budoucnu snad i lidem se záchvatovými onemocněními.

Pomocné tlapky jsou v České republice vůbec první společností, která se touto problematikou zabývá komplexně. Klient absolvuje pohovory s odborníky, je proškolen, jak se má o psa starat, jak správně dávat povely, a je seznámen se vším, co život se psem obnáší... Až poté pro něj cvičitel připraví psa "na míru". Všichni společně prochází intenzivním secvičováním a na závěr absolvují mezinárodně uznávané testy. Samozřejmostí je i následná péče po předání psa klientovi. Společnost dále zabezpečuje pravidelné rekondice a další rozšiřování schopností psa. Všichni umístění asistenční psi u klientů zároveň plní pro své páníčky úlohu psů canisterapeutických.

Jak se ze štěňátka "rodí" zdatný pomocník?

Když se chovné fence narodí psí miminka, věnujeme jim maximální péči. Štěňátka vážíme, měříme, sledujeme a očkujeme, ale také hodně hladíme a mazlíme se s nimi. Každé zanedbání se později projeví. Klademe proto zvláštní důraz na péči v prenatálním období fenky a fázi těsně po narození štěňátek.V osmi týdnech je ale třeba pečlivě vybraná štěňátka odstavit, protože už potřebují něco jiného než jen maminku - potřebují kontakt s lidmi. Tady přichází na řadu adoptivní rodina. Naše štěňátka jsou předána dobrovolnému předvychovateli, který je bude mít u sebe, dokud nevyrostou natolik, aby se dala úspěšně cvičit - to je asi rok. Podle typu výcviku a vyspělosti jedince pak mladý pejsek absolvuje intenzivní minimálně půlroční výcvik (a bydlí několik měsíců) přímo u svého cvičitele. Ten musí nejdříve zjistit, co pejska nejvíce motivuje, jaká je jeho povaha a temperament. Pak pracuje právě s tím, co na pejska nejvíc platí. Z klientů na prvních místech v pořadníku pak vytipuje toho, ke kterému by se pejsek nejvíce hodil, a ten se pak cvičí pro klienta na míru.
Od poloviny výcviku se podle možností pejsek setkává se svým budoucím páníčkem. V předposlední části výcviku se koná minimálně týdenní secvičování na neutrální půdě bezbariérového domu Exodus v Třemošné. Klient a pes si na sebe přivykají, klient se učí se psem zacházet, pečovat o něj, dávat mu správné povely - a tak se pomalu začínají stávat "týmem pro život"". Pak je čekají závěrečné zkoušky, kterým říkáme maturita. Ty se odehrávají v souladu s mezinárodními standardy přímo v terénu i v domácnosti.
Po složení zkoušky odjíždí nový tým, ještě pod dohledem cvičitele, do svého domova, kde si pes přivyká na nové prostředí. Po tomto období se oba, již bez přítomnosti cvičitele, spolu sžívají. Toto období trvá až do slavnostní "promoce"", kde náš vychovatel společně se cvičitelem oficiálně předají svého čtyřnohého hrdinu novému majiteli...
A jediným lékem proti stesku předvychovatele i cvičitele je další štěně...

Tímto začátkem vše nekončí

Spolupráce Pomocných tlapek a klienta uvedeným postupem nekončí. Klient má nejen zajištěnou možnost dalších konzultací, kdykoli je potřebuje, ale musí také podávat pravidelné zprávy o soužití se psem a účastnit se pravidelného ověřování úrovně asistence. Tento pes teď se svým partnerem spolupracuje v týmu den co den, ale kolem osmého roku musí odejít "do důchodu"" a páníček si ho patrně ponechá jako domácího mazlíčka. Pomocné tlapky mu pak přednostně poskytnou nového psa - náhradníka.

O společnosti

Společnost také poskytuje vycvičené canisterapeutické psy dětským domovům, speciálním školám, ústavům sociální péče, sanatoriím a podobným zařízením k trvalému držení nebo k pravidelným návštěvám pod odborným vedením terapeutů. Snaží se rozšířit tuto službu všude tam, kde by byla přínosem a i proto pravidelně pořádají canisterapeutické zkoušky pro další zájemce.
V neposlední řadě je činnost Pomocných tlapek zaměřena na osvětu. V rámci práce s dětmi a mladými lidmi pořádáme besedy s praktickými ukázkami ve školách a na různých akcích tělesně postižených. Cílem těchto setkání je prohloubit soužití zdravých a handicapovaných lidí a přiblížit jim využití asistenčních psů pro integraci postižených osob do společnosti.

Signální psi

Signální psi slouží především sluchově postiženým. Upozorňují je na důležité zvuky v jejich okolí:

Nejnovějším typem signálních psů je "detektor chemikálií" pro osoby s extrémní přecitlivělostí na chemikálie v ovzduší. Takový člověk obvykle končí v nemocnici, pokud se v jeho okolí vyskytne chemikálie na kterou je přecitlivělý (parfémy, výpary barev, laků, ředidel, čistících prostředků běžně používaných v domácnostech apod.) Pro tyto osoby je téměř nemožné vycházet z domova ...dokud nemají svého čtyřnohého pomocníka s čichem mnohokrát citlivějším než je lidský.

Také existují signální psi pro postižené trpící častými záchvaty. Takový pes se buď naučí přivolávat pomoc z okolí nebo i poznávat přicházející záchvat. V USA už také vyvinuli speciální "psí" telefonní přístroj, na kterém umí psi "vytočit" předvolené číslo záchranné služby nebo člena rodiny.

Protože u signálních psů se nejedná o tak široké spektrum povelů jako u asistenčních psů a neočekává se podobná fyzická zdatnost, je ve světě zvykem používat k výcviku psy z útulků, kteří prokázali svoji spolehlivost a nadání. Jedná se často o menší plemena nebo křížence, kteří mohou postiženého upozorňovat fyzickým kontaktem.

Vodící psi

Psy vodící nevidomé nebo slabozraké jsme si zvykli vídat na ulicích i u nás. Jsou jejich nepostradatelnými společníky. První slepecký pes byl vycvičen už v roce 1928, ale různé případy psů pomáhajících postiženým jsou známy ještě dříve. Manželé Tomášů, kteří jsou hlavními cvičiteli pro Pomocné tlapky, na tuto tradici navazují. Už v roce 1989 založili svou "Rodinnou školu výcviku psů pro nevidomé a postižené" a s úspěchem od té doby vycvičili přes 50 vodících psů.

Úkolem psa pro nevidomého není jen vodění, jak by se mohlo na první pohled zdát. Takový pes umí například:

Při tom všem se neuplatňují jen nacvičené povely, ale také tzv. "inteligentní neposlušnost" při které pes i opakovaně odmítne uposlechnout povelu, pokud považuje situaci za nebezpečnou (například nevejde do silnice pokud vidí přijíždějící auto, odmítne pokračovat v chůzi, stojí-li na okraji kolejiště apod.). Veškerý výcvik je proto založen především na rozvoji vrozené intuice.

Asistenční psi pro tělesně postižené

Asistenční pes je buď souhrnný název pro psy pomáhající všem zdravotně potiženým nebo pro psy, jejichž úkolem je pomáhat tělesně postiženým (obvykle, ale ne výlučně, vozíčkářům). A o tom jsou tyto stránky.

S výcvikem psů pro tělesně postižené se začalo v 70. letech v USA a od té doby se velmi rozvinul. U nás se tento výcvik před rokem 2001 soustavně nedělal a je hlavním cílem Pomocných tlapek. Plně vycvičený asistenční pes dokáže v mnohých ohledech nahradit péči rodiny nebo pečovatelů. Nedokážete si to představit? Projděte si s námi následující seznam. Správně vycvičený asistenční pes pomáhá třeba takto:

Někteří asistenční psi jsou také speciálně vycvičeni pro pomoc s udržováním rovnováhy u postižených, kteří užívají hole nebo chodítka a pro něž je jinak tak jednoduchá záležitost jako dostat se po koupeli z vany nepřekonatelnou překážkou. Proto můžete na ulici potkat asistenční psi, kteří doprovázejí nejen postižené na vozíku, ale také postižené, kteří chodí.

Také nemusíte na první pohled vidět některé příjemné "vedlejší efekty", které pro postiženého člověka znamenají mnoho. Především partnerství se psem a vytržení ze samoty je pro mnohé postižené skutečným impulzem ke změně životního stylu. Psi jsou zaručenými ledoborci při navazování kontaktu s okolím, zvyšují nejen samostatnost, ale také sebevědomí postižených. U mnohých se zlepšení psychického stavu následně projeví i ve zlepšení fyzickém (zaznamenali jsme např. nárůst hmotnosti u postižených s atrofií svalů, zlepšení pohyblivosti při hrách se psem apod.)

Mnozí naši klienti navíc používají canisterapeutické techniky jako polohování ke zlepšení krevního oběhu a uvolnění křečí svalstva. Při této formě canisterapie se využívá tělesné teploty psa, která je přibližně o stupeň vyšší než u lidí. Dochází proto k pozvolnému prohřátí stvalstva, které je pro pacienta mnohem přijatelnější než například prohřívání nedokrvených částí těla pomocí nahřívacích lahví. Následné cvičení nebo rehabilitace jsou po uvolnění svalstva mnohem účinnější a pro postiženého příjemnější. Tato forma terapie dokázala například u jedné naší klientky, odbourat nutnost opakované a dlouhodobé hospitalizace.

Rozsah výcviku se vždy řídí schopnostmi psa a potřebami postiženého. Při hledání vhodného týmu - klienta a psa - se proto přihlíží na rozsah postižení klienta, jeho životní styl, záliby, potřeby a povahu, u psa pak na míru schopností, fyzickou zdatnost a povahové vlastnosti. Pomocné tlapky tedy zajišťují "výcvik šitý na míru" - jak klienta, tak psa. Rozsah povelů, které naši psi zvládají plně odpovídá světovým normám a mnohé z nich převyšuje.