Když přijde to nejhorší...
Když přijde to nejhorší
· Pes je, podobně jako většina ostatních živých tvorů včetně nás lidí, po dobu mládí a středního věku v kondici a plné síle (samozřejmě, že některým se nemoci nevyhnou, ani když jsou mladí). A když začne stárnout, výrazněji slábnout a onemocní, je vhodné utratit. A to i tehdy, když na tom ještě není tak úplně nejhůře. Proč?
Pokid pes výrazněji zeslábne, ať již vlivem stáří nebo nemoci, uvědomuje si svůj handicap a prožívá úzkost z toho, že je slabší než ostatní psi, žijící v sousedství, a je si vědom toho, že jim již nemůže plně čelit. A podobně je tomu i s jeho pocity vůči lidem, které nemá rád. Z toho důvodu je ve stresu a znatelně trpí, a to i kdyby ještě neměl žádné výraznější fyzické bolesti. Proto také necháváme psa na živu jen do té doby, dokud je v plné síle. A jakmile výrazněji zeslábne, volíme utracení.
· Jestliže váš pes těžce a nevyléčitelně onemocní, utraťte ho! Nikdy neprodlužujte utrpení nemocného psa tím, že ho necháte žít s nějakou velkou bolestí! Volte milosrdnou smrt!
Když jsme kdysi nechali ochrnutou fenu rottweilera naživu, tak tím, jak stále ležela, ochably její svaly a nakonec zemřela strašlivým způsobem - na přetočení (torzi) žaludku. Kéž bychom jí utratili hned jak ochrnula! Mohli jsme jí ušetřit toho všeho trápení!
A stejně špatně tomu bylo i se psem, umírajícím na rakovinu, u kterého jsme utracení odkládali, až nakonec nemohl ani jíst ani pít, a v podstatě ani pořádně dýchat. Kdybychom ho utratili hned první den zhoršení jeho stavu, tak by nemusel všechno to další zlo zažívat!
· Jestliže psovi zemře jeho jediný pán, kterého nade vše miloval, je také vhodné toho psa nechat utratit. Pro psa je totiž velmi kruté marně čekat na příchod milovaného pána, který se již nikdy nevrátí!
A kromě toho, po smrti svého pána by se pes mohl dostat do špatných rukou a obdržet nového pána, se kterým by se mu mohlo žít hůře, než s pánem předchozím.
Komentáře
Přehled komentářů
Měli jsme malého knírače 15 let umřel nám doma v klidu večer se uložil do pelíšku k ránu jsem ho šla skontrolovat podíval se, tak jsem ho chytla za hlavičku pohladila a on odešel.Byla jsem ráda že jsem se s ním rozloučila on to musel tušit protože se se zbytkem rodiny rozloučil už večer každého obešel a pomazlil. Je to už rok a moc mi chybí.Teď máme středního knírače, ale na Renyho budu pořád ráda vzpomínat.Je to smutný,ale musíme si říct že se dožil krásného věku a měl se s náma dobře, když jsme ho měli moc rádi.
je to život !
(jana, 16. 9. 2007 20:29)Já musela nachat utrati čtrnáctiletou fenu dl.jezevčíka,která měla rakovinu.Za dva roky na to přiotrávili fenku trp.jezevčíka,kterou jsem musela taky nechat utratit.To jsem nesla strašně těžce a členövé rodiny taky.Za měsíc na to jsme si pořídily zase fenu dl. jezevčíka,dneska jsou jí tři roky a je to nejlepší pejsek co jsme měli.Bojím se až zase přijde ten den "D".Je to život!!!
BÉÉÉÉÉÉÉÉ
(domča, 25. 10. 2006 17:28)ani to nečtu je to smutne škoda že ti psi žiji tak krátce
=ó(
(Kittunka, 15. 6. 2006 21:02)Je to smutný, ale je to tak. Je lepší psa nechat utratit než ho nechat trápit a s ním se trápit i my. =ó( Ani nechci vidět den, kdy tohle budu muset zvolit já =ó((( To probrečim celý dni i noci. Ani na to nechci myslet...a taky nebudu =o)
je to smutný ale musíme s tím počítat
(věra, 26. 10. 2007 13:44)