Vakcinace
V České republice očkujeme psy nejčastěji proti psince, parvoviróze, infekční laryngotracheytidě, parainfluenze, hepatitidě, leptospiróze a vzteklině. V chovech s opakujícím se průjmovým onemocněním je doporučitelné očkovat i koronavirózu. I štěňata, jako ostatní savci, přijímají pasivně protilátky od své matky. Část jich přestupuje do těla plodu již v době březosti přes placentu, ostatní jsou obsaženy v mateřském mléce a prostupují přes střevní sliznici při sání několik desítek hodin po porodu. Aby se tak stalo, měla by být i fena s dostatečným odstupem před nakrytím očkována, aby její organismus stihl vytvořit dostatek protilátek. Štěně po porodu musí co nejdříve nasát dostatečné množství tzv. kolostra, mateřské mléko bohaté na protilátky, protože s věkem štěněte rychle klesá jejich vstřebatelnost přes střevní sliznici a po 72. hod. po porodu pro ně začíná být zcela neprostupná.
Kolostrální protilátky chrání štěně před vznikem celkové infekce hlavně krátce po porodu. I později obsahuje mateřské mléko ochranné látky, ale ty už zůstávají pouze na sliznici a chrání např. střevo před průjmovým onemocněním, tzn. zajíšťují tzv. slizniční imunitu štěněte. Mláďata, kterým při porodu umře matka a nesají kolostrum a mateřské mléko, jsou chráněna protilátkami přijatými přes placentu max. 4 týdny. To je třeba zohlednit při určování začátku vakcinace. Hladina kolostrálních protilátek pomalu klesá a tím se snižuje i chráněnost štěněte proti infekčním onemocněním. Očkování je třeba zahájit až v době, kdy hladina mateřských protilátek je dostatečně nízká, aby tyto nevyvázaly očkovací látku a tělo štěněte vytvořilo vlastní protilátky. Pokles protilátek, přijatých od matky, je individuální a pro různé choroby odlišný. Je závislý hlavně na imunitě matky, době přijetí kolostra, jeho kvalitě a množství. Při snížení hladiny protilátek ale dochází i ke snížení chráněnosti štěněte proti infekcím a vzniká tzv. imunitní okno.
To je doba, kdy hladina mateřských protilátek klesla natolik, že už organismus nechrání, ale je jich stále dost na to, aby vyvázaly vakcínu. Jedná se zhruba o dva až tři týdny. Očkování bychom měli zahájit ke konci tohoto období. To však nedokážeme u každého štěněte přesně určit, proto je stanoveno tzv. vakcinační schéma, což je vlastně program vakcinace, jejímž cílem je vytvoření vlastních protilátek, tzn. vznik aktivní imunity. Očkovat lze od šestého týdne věku. V této době je už možný vznik vlastních protilátek, ale hladina těch mateřských stále vyvazuje část vakcíny. Při očkování až v osmém týdnu věku má štěně také ještě část pasivní imunity, ale vlastní tvorba protilátek po očkování je skoro třikrát vyšší než v šestém týdnu. Proto je optimální začít očkování u zdravého štěněte až v tuto dobu. Výjimkou jsou chovy, kde není pasivní imunita, nejčastěji pro úhyn matky. Zde můžeme začít očkovat již od šestého týdne věku, protože tato mláďata mají velmi nízkou pasivní imunitu, proto je snaha o brzké vytvoření imunity vlastní. První série očkování se skládá většinou ze tří dávek, jedná se o tzv. primovakcinaci. Štěně je imunní proti očkovaným chorobám až několik dní po podání poslední dávky a ne hned po první injekci. V této době primovakcinace je nejnáchylnější k infekčním onemocněním, nemělo by se proto stýkat se psy, u nichž není znám jejich zdravotní stav a vakcinace.
Po aplikaci vakcíny, většinou podkožně, se v těle štěněte vytvoří bílé krvinky, tzv. paměťové buňky, které si infekci pamatují a jsou schopny zajistit tvorbu protilátek. Protože imunitní systém v osmi týdnech věku není ještě dostatečně výkonný, je třeba v optimálním případě za tři až čtyři týdny vakcinaci zopakovat a tyto buňky pomnožit. Které choroby začínáme očkovat jako první, to závisí na stavu nákazové situace v dané oblasti. První očkovací dávka vždy obsahuje antigeny psinky a parvovirózy. K nim mohou být v různých kombinacích přidané antigeny infekční laryngortacheytidy, parainfluenzy, hepatitidy a koronavirózy. Naopak by něměla obsahovat antigeny leptospirózy, tu očkujeme až od devátého týdne věku štěněte. Tzn. když aplikujeme první dávku v osmi týdnech, přeočkování, tzv. booster, by mělo následovat v době od jedenáctého do dvanáctého týdne věku. Při druhé aplikaci směsi antigenů musíme přeočkovat všechny choroby, které obsahovala první dávka a většinou přidáváme již zmíněnou leptospirózu. Poslední, třetí přeočkování by mělo být opět za tři až čtyři týdny, v každém případě po dosažení věku tří měsíců.
To je doba, kdy je imunitní systém dostatečně zralý na dokončení primovakcinace (série aplikací antigenu, po které považujeme psa za imunního vůči dané nemoci) a také již můžeme naočkovat štěně proti vzteklině. Vakcína proti vzteklině je vyrobena tak, že jako jediná se přeočkovávat nemusí. Po dokončení tohoto základního očkování je možné psa vakcinovat dalšími doplňkovými vakcinami např. proti tetanu nebo bakteriím podílejícím se na komplexu psincového kašle. Vždy platí minimální pauza tří až čtyř týdnů mezi podáváním jednolivých dávek, ať už se jedná o stejnou vakcínu nebo očkovací látku proti další chorobě. V České republice, stejně jako v ostatních zemích EU, je zákonem daná povinnost vakcinovat psa staršího tří měsíců proti vzteklině a jedenkrát ročně ho přeočkovat. Ostatní vakcíny jsou na zvážení majitele. Díky očkování se nám daří potlačovat výskyt očkovaných chorob na našem území, tzn. že psinka nebo parvoviróza jsou spíše ojedinělými záležitostmi lokalizovanými většinou na jeden chov a nešíří se dále v populaci psů. Je však třeba si uvědomit, že každé očkovaní je pro tělo zvířete zátěž a zdaleka neplatí, že čím více toho naočkujeme, tím je pes zdravější. Proto je nutné zvážit další doplňkové vakcinace po primovakcinaci a poradit se se svým veterinárním lékařem, zda pes může přijít s danou chorobou do kontaktu, jak je to onemocnění závažné, možnosti terapie, příp. určit nejvhodnější očkovací látku. Většina chorob očkovaných u psů by měla být jednou ročně přeočkována, aby byla imunita proti těmto chorobám stále aktivní, protože i hladina protilátek po aktivní imunizaci klesá.