Aby pes byl psem 5 díl - zlozvyky člověka a psa
Jedním z nejhorších psích zlozvyků je žebrání u stolu. "Může totiž později vyústit v netušené komplikace," říká Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie. Takový pes podle ní potom "dokáže třeba někde v parku dítěti sebrat nanuka, a pak je z toho děs a hrůza a dítě může být vylekané až do dospělého věku."
Aby pes neloudil, musí mít jasně vymezené místo, kde dostává potravu, a dostávat ji pouze tam. Zvládnutí je na nás, lidech, stejně, jako v případě neúměrného skákání. Nejméně příjemná metoda nápravy říká, že "skočí-li na mě pes, přišlápnu mu lekce zadní tlapku. Ono ho to zabolí, a stoupne si na všechny čtyři." To se Tiché příčí, a proto radí daleko mírnější, ale účinnou metodu: "psa rukou stlačit a říci mu 'fuj' a když přestane skákat, tak ho pochválit."
Někteří psi si spojují chování svého pána při odchodu s následnou dobou odloučení. Potom mohou předčasně projevovat strach
Stejné je to s olizováním obličeje - tzv. psími polibky. Může tím dojít k přenesení infekce, nebo parazitů. "Snahám po olizování je dobré se vyhýbat," radí etolog Vladimír Mikulica. Lepší je prý "odpovídat psovi jednoduše pohlazením."
Složitější je to u utíkajících psů. Příčin může být několik. Od povahové vlastnosti psa, až k tomu, že máte psa na vycházce po většinu času upoutaného na vodítku, a on se nyní pořebuje proběhnout. Podle veterináře Jiřího Douska se ale i tady dá vhodným postupem mnohému předejít. "Pokud jsme v prostředí, kde má pes možnost pohybu, vedu ho volně, často ho přivolávám, dám mu nějaký pamlsek, a vždycky ho pochválím, pokud přijde."
Zlozvykem majitelů je naopak to, že zatoulané psy po přiběhnutí zbijí. Dousek si myslí, že "to je nepochopení toho, že pes je psem." A to je stejný zlozvyk, jako když svého psa oblékáte, aby mu nebyla v chladných měsících zima. "Stačí počítat," tvrdí Dousek. "Tělesná teplota psa je 38°C. Pokud je venku -20°C, zvyšujeme oblečením psovu tělesnou teplotu, a tím i hyperventilaci. To ve výsledku znamená, že přes dýchací trubici probíhá vzduch, který má rozdíl teploty 50°C. Psovi tím vlastně ubližujeme." Jedinou výjimkou tedy může být oblékání nemocných psů. "Ale jinak jsem v zásadě proti oblékání psů," říká Dousek a dodává, že oblékání psa "je týrání, protože ho nutíme k nefyziologickým funkcím."
Vzájemné olizování štěňat je výrazem náklonnosti. Později, se jeho význam posouvá, a štěně se snaží intenzivním olizováním pysků dospělých donutit je, aby vyvrhli potravu.S přibývajícím věkem nabývá gesto uklidňovací význam.
Většina lidských zlozvyků vyplývá z toho, že vůbec nechápeme, že pes je jiný živočišný druh, než člověk, a má tedy naprosto jiné potřeby. Douseksi stěžuje, že se "v současné době stává módou psy navonět. To je u zvířat značným problémem a ona trpí." Abyste pochopili co pes cítí, vylijte si na sebe někdy celou lahvičku parfému. Pak už neucítíte nic jiného, než tuto vůni. Pro psa, který svůj svět vnímá nejrůznějšími pachy, je to vlastně něco, jako u člověka šátek na očích.
Psi vnímají podobně i zvuky, které my lidé už neslyšíme. Využívá se toho například při konstrukci tzv. "nehlučných píšťalek". Když si na to nedáme pozor, můžeme psovi svou nevědomostí způsobit další šoky. "Pokud použiji sprej, a chci psa postříkat proti blechám," říká Jiří Dousek, "vzniká takový zvuk, který člověk neslyší, a zvíře se ho může děsit." Po delší době tím můžete u psa vyvolat neurózu, a začne být problém se k němu třeba jen přiblížit. Sám se totiž začne bránit těmto nevědomým nepříjemnostem z vaší strany. Ale to už pak není chybou psa, říká etolog Vladimír Mikulica: "Pokud se pes dostane do ordinace s psychickými problémy, je mnohdy z chování člověka rozpoznatelné, že ten člověk má v lidské společnosti také určité problémy."