Focus at dogs

Většinu zájemců o psa láká nevinnost a bezelstnost štěněte, láká je i to, že malé psí miminko je jakýmsi "polem neoraným" a skýtá nám velké možnosti seberealizace. Často se stává, že naděje, které člověk vkládá do vlastních dětí v určitém smyslu přenáší i na svého psa. Proto více než 90% zájemců o psa sáhne právě po štěněti.

Víme už, jaké plemeno chceme, jsme domluveni s chovatelem a čeká nás úkol nadmíru krásný a přitom nesmírně těžký - vybrat si štěně. Někdy je situace zcela jednoduchá. Zájemce je jednoznačně rozhodnut, že chce psa nebo naopak fenu a ve vrhu je pouze jeden zástupce vybraného pohlaví. Někdy má chovatel štěňata zadána a my moc přebírat nemůžeme. Někdy se naopak stane, že je nám představen vrh čtyř psů a čtyř fen a chovatel řekne: "Vyberte si !" Úkol je to nadmíru těžký, vybíráme nového člena rodiny, s kterým budeme žít řadu let. Většinou je doporučováno, aby si začátečník sebou vzal zkušenějšího kolegu a s jeho pomocí pak rozhodl, které štěně z vrhu chce. Takový " zkušený kolega" se ale obtížně hledá. Určitě to není člověk, který sám má prvního psa, není to ani chovatel, který zatím odchoval čtyři nebo pět vrhů. Často nezbyde nic jiného, než se spolehnout na vlastní úsudek.Ten, kdo chce získat psa vhodného pro výstavy, výcvik a chov by se měl poradit s příslušným poradcem chovu pro plemeno nebo s rozhodčím, který toto plemeno posuzuje a nechat si vysvětlit vady a nedostatky, které je možno už u malého štěnětě určitého plemene poznat. Do této oblasti patří například typ skusu, tedy postavení čelistí a řezáků, které je charakteristické pro jednotlivá plemena.Patří sem i druh srsti a její vybarvení, průběh ocasu ( je-li rovný, bez nežádoucích zlomů) a řada dalších u jednotlivých plemen se lišících požadavků.

Obecně platí při výběru štěněte zásada zlatého středu. Je-li nám dána možnost rozhodnout, pokom že budeme utírat loužičky, měli bychom sáhnout po štěněti ve srovnání s jeho sourozenci střední velikosti. Velké a těžké štěně bývá jako čtyřnohá "bluma" . Může být méně pohyblivé a může mít i menší temperament, než který od psa očekáváme. Naopak drobná štěňata mohou být příliš živá a pro neklid se nemají ani čas nažrat. Mohou také být z nějakého důvodu svými sourozenci odstrkovaná. Příčinu lze hledat v příliš ústupné až bázlivé povaze. Takové štěně se nedokáže prosadit , v konkurenci sourozenců se na něj u misky a i u lidské ruky nedostane řada. Příroda většinou dobře ví, kde jsou jaké nedostatky. Často právě drobná a hubená štěňata chovatelem skoro násilím udržovaná v prvních dnech po porodu při životě mívají skrytou zdravotní vadu. Ta jim i jejich majitelům může způsobovat mnoho obtíží a občas končí úhynem psa dříve, než je normálně běžné.

Pravidlo o zlaté střední cestě platí nejen v případě velikosti, ale také v otázkách povahy. Je rozumné se v rámci možností vyhnout štěněti, které nemá o nic zájem stejně jako štěněti, které má energie viditelně více, než jeho sourozenci. V prvním případě se může z na pohled roztomilé buchty vyvinout tupec, neschopný reagovat na nejjednodušší povely. Hyperaktivní štěně naopak může vyrůst v čtyřnohého šílence, připomínajícího kámen vystřelený z praku. Ruku v ruce s určitou předrážděností může jít bázlivost a v horších případech i sklony k agresivitě a třeba i k nezvladatelné kousavosti. Soužití s takovým psem, není nic příjemného a zvládnout jej nemusí ani zkušený výcvikář. Uvedené příklady tvoří jakési hranice, mezi kterými se nálezá nepřeberné množství psích povah. Zvláště pro začátečníka je rozumné vyhnout se extrémům v obou směrech. Vše je ovšem třeba pečlivě zvážit. Jinak normální štěně může působit tupým dojmem v okamžiku, kdy se před naší návštěvou po hodině hry nažralo a právě se chystá k odpolednímu spánku. Přestrašeně může vypadat celý vrh, který chovatelé stěhovali z místa na místo ve snaze co nejlépe uklidit a tak zájemcům ukázat , jak pečlivě o štěňata pečují. Starší chovatelé doporučují štěňata delší dobu sledovat při hře , eventuálně před nimi lehce tlesknout nebo upustit klíče a rozhodovat se na základě jejich reakcí.

Velmi důležitým hlediskem při koupi a výběru štěněte je oblast zdravotní. Štěňata by měla být v dobré výživné kondici, nikoliv hubená a s nafouklými bříšky a měla by mít lesklou srst. Kůže štěňat by měla být pružná, bez strupů a holých míst. Občas chovatelé říkají, že změny na kůži mají štěńata od toho, jak se perou. Určitě nelze tuto možnost jednoznačně vyloučit, ale nepříjemně často bývá problém zaviněn spíše kožním onemocněním než sourozeneckými boji. Oči i uši štěńat by měly být čisté a bez výtoku. Tělní krajina pod ocáskem by neměla nést stopy průjmy a pokud je v okolí štěňat nějaký trus a většinou tam bývá, měl by být tvarovaný. Štěňata by měla být odčervená. Zájemce by neměl sledovat jen vybranéh psa nebo fenku, ale měl by se zajímat o to , jak vypadá celý vrh i jeho matka. Je příjemné, pokud si můžeme brát štěně ze středně početného vrhu skoro stejně vypadajích hravých štěňat a od čisté feny v dobré kondici. Určitě nelze tvrdit, že z jinak vypadajícího vrhu bychom si štěně v žádném případě brát neměli. Musíme však popčítat s možnými komplikacemi a s nutností věnovat štěněti poněkud větší péči .

"Chovatel nám připravil prodejní smlouvu o deseti stranách. Vymezuje v ní, kam všude musíme se psem až bude dospělý chodit, jak často mu ho musíme ukazovat a kolik fen s ním smíme krýt, Máme tu smlouvu podepsat ?"
dotaz na poradce chovu

Není daleko za námi doba, kdy se prodej štěněte odbyl na dvorku a podání ruky, které stvrzovalo ústně domluvené podmínky bylo začátkem dlouhodobého přátelství mezi lidmi, které začal spojovat svazek skoro příbuzenský. Dnes je doba trochu jiná a v řadě případů se liší i postup při převzetí štěněte. Kupující i prodávající spolu uzvaírají smlouvu. Někoho to možná záraží a zdá se mu, že taková obchodní smlouva snižuje psa na úroveň věci a v podstatě ho uráží. Je ale třeba brát v úvahu, že z hlediska právních předpisů je pes ač je to smutné stále považován za věc. Taková smlouva není nic špatného. je-li správně postavená, chrání všechny zúčastněné. Psa, toho kdo jej prodává i toho kdo jej kupuje.

Určitě je rozumné mít od chovatele o štěněti vypsané alespoň základní údaje nebo spíše jakýsi návod k použití. ten by měl obsahovat :

plemeno, datum vrhu štěněte, způsob označení (tetování, čip) včetně čísla, termín odčervení, termín posledního a doporučenou dobu příštího očkování, používané krmivo, běžný způsob péče o srst, spojení na příslušný chovatelský klub a je-li již vystaven i průkaz původu