Pes by neměl být překvapením...
Pořizuje-li si psa osamělý člověk, musí se vyrovnávat s řadou spíše technických problémů. V případě rodiny se podobné potíže řeší snadněji. Mohou ale vzniknout velké nepříjemnosti tam, kde se názory na to , zda psa ano či ne , rozcházejí. Rozhodnutí opatřit si psa, by v případě rodiny mělo být rozhodnutím kolektivním. Občas se stává pes nečekaným dárkem a jeho přítomnost může u někoho narazit na skoro nepřekonatelný odpor . Vzniklé komplikace bývají značné a většinou ani nezáleží na tom, zda s novým členem rodiny nesouhlasí nejmladší dítě či přímo její hlava. Většinou se všichni s přítomností psa smíří. Jsou ovšem případy, kdy k dohodě nedojde a pes musí jít z domu. Část rodiny pro psa truchlí, zbytek si oddychne. Nejhorší je situace psa samého. Ne vždy se podaří najít nové odpovídající majitele a leckteré štěně pak končí v psím útulku nebo jen tak, na ulici. K podobným situacím dochází i na konci školních prázdnin. Děti si z venku přivezou štěně a doma pro něj nenajdou pochopení.
Ze shodného názoru by měla vycházet i volba plemene. Jen obtížně lze očekávat, že drobná osmiletá dívenka dokáže venčit čtyři temperamnetní kerry blue teriéry nebo že patnáctiletý mladý muž hrající závodně hokej bude ochotně každý den pročesávat a natáčet dlouhou a jistě krásnou srst výstavního jorkšíra. Správná nebo špatná volba v otázce velikosti a povahy psa může zvláště u menších dětí na dlouhou dobu ovlivnit jejich vztah nejen ke psům ale i k dalším zvířatům. Velmi často bývá důvodem , pro který si rodina psa pořizuje právě přání dítěte. Dítě a pes určitě patří dohromady. Je ale nutné zvážit , do jaké míry je jeho zájem o psa trvalý. Většinou se doporučuje začít u drobnějších a méně náročných zvířat . Do této oblasti patří rybičky, křečci, morčata atd. Pokud se zdá, že zájem dítěte o živé tvory je dlouhodobějšího rázu, lze začít uvažovat i nad psem nebo kočkou. Padne- li rozhodnutí pořídit psa, musí rodiče počítat s tím, že i když jej kupují svým potomkům, velká část péče bude stejně jejich záležitostí. Od dětí předškolního věku asi nelze očekávat žádnou velkou pomoc. Totéž platí i o začínající školácích. Celkem slušně se o psa odpovídající velikosti postará dítě kolem deseti let. I ono ale potřebuje pomoc rodičů. Starší děti péči o psa zvládají bez potíží. Tady zase hrozí nebezpečí, že se může brzy dostavit doba, kdy slečna nebo mladý muž dají přednost svým vrstevníkům a pes a starost o něj zase spočine na rodičích. Z uvedeného by mělo vyplynout poučení. Kupujeme-li psa, kupujeme jej pro všechny členy rodiny. Starost o něj musí být zastupitelná.