Zákon
4. 7. 2006
Všeobecná deklarace práv zvířete
Vyhlášena v Paříži 15. října 1978. Její znění, publikované v roce 1977, bylo revidováno a přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.
Preambule vzhledem k tomu, - že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů - že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva - že pohrdání těmito přirozenými právy; ba dokonce jejich pouhá neznalost má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání zločinů na zvířatech - že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci - že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou je vydáno následující prohlášení:
Článek 1 Všechna zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy: 2/ Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců. Článek 2 Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován. Článek 3 Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání . Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné; musí být okamžité; bezbolestné a nevyvolávající úzkost. S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem. Článek 4 Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí. Dlouhodobé zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto právem. Článek 5 Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorném zacházení a péči. V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno. Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu. Veřejná vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.
Článek 6 Pokus na zvířeti, které zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete. Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody. Článek 7 Jakýkoliv čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná, a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.
Článek 8 Jakýkoliv čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu. Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu. Článek 9 Právní osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem. 2/ Obrana a ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech. Článek 10 Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.