Jdi na obsah Jdi na menu
 


opět si budete formovat vlastní názor na věc...


takže čtěte, napište z toho závěr + vlastní krátké zamyšlení..


opět za 300 bodíků, podle kvality

Obrazek



...v dnešním člověku je málo mlčení a hodně křiku...


KŘIK - už jen toto slovo mi zvedá hladinu adrenalinu v krvi, bohužel více než křik na okolí prožívám křik uvnitř, jsou to takové divné pocity. Zvuky drásající nitro a odrážející se z jedné strany na druhou, od jedná ruky k druhé... Je to jako blesk, který rozčísne duši tak, jako vysoký a mohutný strom za bouře. Šrámy a popáleniny té duše se potom dlouho, dlouho léčí, především mlčením. Nebo se úplně zničí další takovou „bouří křiku“. 
Já osobně často prožívám „bouře křiku“, které však nejsou doposud tak silné, aby mě naprosto zničily, zatím po nich v mé duši nezůstává tma, nebo pocity, které člověka zahání k nejjednoduššímu činu, k činu, který je pro něj mnohdy sice vysvobozením od všech starostí, ale rozhodně je velmi těžký pro všechny blízké, známé a přátele oné vyhaslé duše.
Jednou mi kdosi řekl, že jen slaboši a zbabělci dobrovolně zničí svoji svíci života, která spolu s ostatními „světélky“ všech lidí hoří v jedné ohromné místnosti. Tu a tam se některý plamének zamihotá – to majitel prožívá bouři, jeho nitro křičí. Některé světélko zhasne, jiné začne hořet ještě jasněji – to vlastník získal větší odhodlání žít, něčeho dosáhnout..
Někteří lidé mezi námi mají ten vzácný dar a dokáží uklidnit „křik v duších“ jiných osob. I když se takovýmto zachráncům nepovede nastolit úplný klid „klid duše“, povětšinou dokáží křik zmírnit alespoň na šepot, cením si takových lidí, kteří bezelstně dokáží pomoci druhým bez jakýchkoliv postranních úmyslů.
Nerada vidím, když například dva lidé – třeba dřívější přátelé – stojí nad propastí. Každý na jedné straně a přetahují se silným lanem o to, kdo koho přemůže každý z bojovníků se snaží  zničit bytost toho druhého, zlikvidovat jeho myšlenky, zničit vše na čem odpůrce v dosavadním životě pracoval. Musím podtrhnout, že tento úkaz lze pozorovat poměrně často, je možno vidět jak se takové dvě osoby snaží toho druhého přemoci. Stojí tam nad propastí již dlouho, konce lana jsou již zkrvavená od úmorného přetahování. Jedna duše bojuje třeba o svoji čest, o svoje bývalé přátelství, tahá a škube za lano opatrně, nechce odporujícímu zbytečně ublížit. Mlčí. Nitro této osoby občas jen něco zašeptá. Není však slyšet, co radí duše svému tělu. Ale z druhé strany se ozývá křik. Tato bytost usiluje o zničení té druhé mlčící osoby. Tato duše je vzteklá, nevraživá, nechce naslouchat osobě druhé, nestojí o ní, nestojí o nic, co je s ní nějakým způsobem spojeno...
Boj trvá, občas se intenzita zesílí, místy povadne, ale pokračuje. Pokračovat bude i nadále, tedy v budoucnosti, bohužel však nikdo neví, jak souboj skončí... Možná bude trvat, snad skončí až jedna z bytostí bude odvolána z tohoto světa.
Přeji si, aby se všechny duše na světě spolu smířily, pokud to bude jen trošku možné.

Snad jednou budou svíce jejich života hořet vedle sebe stejně silným, jasným plamenem. A až jedna uhasne, druhá svíčka „odešle“ své světlo k té první, neboť jí bude po té první smutno...

Závěrem mne napadá myšlenka jak to vlastně bude s našimi plamínky života bude vypadat za několik let, nezačnou i svíce šeptat a křičet tak, jak je tomu nyní v nás...? 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář